Rado1 jedného rána našiel tento text na svojom nočnom stolíku. To, že si po nociach píše zápisky a nevie o tom ho ani tak nevydesilo ako samotný obsah textu.
Posúď sám...

Můj milý deníčku!

Dlouho jsem ti nenapsal ani řádek a začínám se za to stydět. Ale proč tomu tak je? Možná je to průvodní jev toho, že se ze mně stává PRAŽÁK!!! Zatím mi nic zvláštního neroste, neměním barvu kůže, ani mě nezačaly padat vlasy (tedy víc, než obvykle). Změny jsou spíš psychické. Jsem vyčerpán i když jedno vysvětlení by bylo, že jsem dva víkendy po sobě stěhoval všechny své krámy a asi týden spávám kolem čtyř hodin denně. To je - jak říká můj spolužák obhroublých mravů - řádnej záhul!! Taky se tu už dokáži orientovat. Dokonce jsem už našel i zkratku cestou do práce. Nejezdím po dálnici jako všichni (a všichni na ni stojí), ale jezdím mezi sídlištěma a tak zmáknu (další neblahý vliv obhroublého spolužáka) do práce zhruba za půl hodiny. Jenomže mi na dané zkratce vyrobili jednosměrku, doufám jenom, že dočasně.

Další výrazný příznak "stávání se Pražákem" je, že jsem začal jezdit metrem. Před rokem bych jízdu MHD bral jako strašnou potupu a jiný způsob, než auto, nepřipouštěl. Posouvat se a stát po Praze autem je však natolik děsivé, že metro je proti tomu velice příjemná volba. Nudu ze "zírání do blba" nahrazuje čtením. Zase po dlouhé době sloupek nepřečtených knih ubývá.
Tramvajím a autobusům se nadále vyhýbám.

Nejvýraznější znak proměny však pozoruji na tomhle dopise. Je psán řečí, které vůbec nerozumím. Vypadá to, že můj dosavadní život byl jenom přechodné stádium, kukla teď puká a já spěji k svému finálnímu stádiu.

Stávám se PRAŽÁKEM!!!!!